Soužití s místními
Našemu srílanskému projektu budou letos už čtyři roky. Za tu dobu se nám na ostrově přihodilo tolik příhod, jako snad za celý život v Čechách ne. Všechny jsme poctivě zapisovali do našeho FB deníčku, abychom pobavili naše sledující a s odstupem času i sebe samé. Řeknu vám ale, že v určitých momentech spousta těch situací úsměvných nebyla. Úplně s klidným srdcem a bez nadsázky říkáme: „Museli jsme se naučit ŽÍT NA SRÍ LANCE“.
Jiná mentalita
Život na Srí Lance není jednoduchý z jednoho hlavního důvodu. Mentalita místních. Ta nám několikrát za tu dobu nedala spát. Největším nešvarem místních je spolehlivost. Přesněji řečeno spíš nespolehlivost. V našem konceptu s místními velmi spolupracujeme a několik aspektů, jako je hlavně doprava, závisí na nich. Už dááávno jsme se naučili, že říct řidiči pouze jednou čas příletu našich hostů, se nevyplácí. To pak šijeme všichni společně horkou jehlou, hledáme volného řidiče po celém ostrově, a to už i ten jinak klidný Srílančan začíná docela panikařit, o nás nemluvě. Dopředu, si ale nikdy takovou situaci nepředstaví, a dokonce se z ní ani nikdy neponaučí. Koloběh takovýchto situací se do nekonečna opakuje a my už radši vstáváme čtyřikrát za noc, abychom zkontrolovali, zda už náš řidič pro hosty opravdu vyjel, jestli dojel na letiště, zda už má NAŠE hosty a jede k NÁM a naposled, když už nám konečně troubí před bránou a vykládá značně překvapené hosty – proč, to se dočtete v článku o dopravě.
Další překážkou, úzce spjatou s nespolehlivostí, je pro Srílančany měření času. Čas je pro ně nepodstatný pojem. Včera, dneska, za chvíli, za dvě hodiny, zítra…ZÍTRA! Zítra milují a používají ze všeho nejvíc. Zítra to opravím…slýcháme nejčastěji. Zítra už ten meloun určitě budeme mít. Ty chceš dům? Zítra bude. Cože chceš, letět do vesmíru? Ok, proč ne, zítra! Slyšíte to tolikrát, že už vám to slovo ZÍTRA ani nepřijde opravdové a rozhodně je divné. Už asi ani nemusím dodávat, že zítra nikdy není zítra, ale kdykoliv nebo nikdy.
Vždy rádi pomohou
Samozřejmě, že mají Srílančané i kladné vlastnosti. Třeba, NESTYDÍ SE. Úplně bez okolků vám do očí poví, že jste ztloustli. Že jste divní, když si pořád fotíte sebe, všechna ta zvířata a přírodu. Nebo jste snad fotografové a za ty fotky vám někdo platí? Nemáte snad u vás na louce slony? Pche…Evropané.
Taky vám vždy rádi pomohou. Píchli jste kolo? Můj kamarád sousedova bratrance vám to opraví. Pojď, za speciální cenu pro tebe. ZÍTRA to bude!
Jsou neskutečně pohostinní. Úplně prahnou po tom, ukázat cizincům celou svoji rodinu, často to bývá celá vesnice. Je běžné, že zvou turisty na oběd k sobě domů a není to pro místní nic neobvyklého. V klidu a s čistým svědomím můžete pozvání přijmout. K těmto příležitostem se hodí, když s sebou z Čech přivezete nějaké maličkosti, jako jsou tužky, pastelky, omalovánky, bonbony, sešity…cokoliv vás napadne a obdarujete jimi hostitelskou rodinu. Budou nadšení a pravděpodobně nebudou celý týden mluvit o ničem jiném. Ve škole se děti budou dmout pýchou, že mají pero a kámoše z Evropy!
Společenské rozdíly
Taková je Srí Lanka a místní lidé. My, jako turisté bychom ji měli plně respektovat a naučit se dodržovat alespoň základní pravidla a zvyky. Srílančané jsou velmi nábožensky založení, uctívají především Budhismus. Do všech posvátných míst a chrámů si musí ženy zahalit ramena i kolena a sluší se sundat si boty a pokrývku hlavy. V turistických oblastech už jsou místní docela zvyklí na turisty v tílkách a krátkých šortkách, ale připravte se na to, že na vás většinou mladí puberťáci mohou pokřikovat nevhodná slova a návrhy. Rozhodně se, dámy i pánové, neproducírujte mimo pláž jen tak v plavkách a ani na pláži si nezkoušejte, byť jen rozvázat šňůrky od plavek. I Španělky tady hold budou muset přežít neopálené trojúhelníčky.
Pokud se budeme vzájemně respektovat a chovat se k sobě slušně, bude tahle společenská propast mezi námi nepodstatná. Přesvědčí nás naopak o tom, že ne jenom tenhle náš uspěchaný a materiální styl života je ten jediný správný.
